Dnešní datum: 13. 12. 2017
RohNaše hory


RohHlavní menu


RohKřesťanské vánoce


RohVyhledávání


RohKalendář


RohInformace


RohČlověk si zaslouží úctu v životě i po smrti - pro KT

téma Vydáno dne 29. 10. 2009 (3280 přečtení)

Přichází dušičkový čas, mnozí přicházejí na hřbitovy, kterým se jinak vyhýbají a přemýšlejí o věcech, které jinak z mysli vyhánějí. Co pro nás znamenají hroby našich blízkých? Na podobnou otázku odpovídá otec Marian do Katolického týdeníku.

Zavazuje církev nějak svoje věřící k péči o hroby pozůstalých? Slyšel jsem kdysi od babičky, že zanedbaný hrob rodičů je velkým hříchem dětí. Já si myslím, že je to jen zbytečná ostuda. Nejlepší je, když se člověk spálí a rozptýlí, pak žádný nepořádek nezůstane. Ale s tím prý zase nesouhlasí církev. Nebo se mýlím?

 

Církev, nebo lépe řečeno samotný Bůh, nás zavazuje, abychom ctili své rodiče. Patří k tomu i péče o jejich hrob? Možná se o tom dá diskutovat. Věřím v život věčný, věřím, že láska jako vztah k milovanému smrtí nekončí. A tento vztah se projevuje i po smrti. Třeba právě i péčí o hrob, který je pro mě příležitostí a místem, kde lze na dotyčného vzpomenout. To vše je samozřejmé, pokud jsem k dotyčnému měl za života pěkný vztah. Asi by ale nebylo pravdivé opečovávat hrob někoho, na koho jsem nikdy nedokázal promluvit vlídné slovo.

Nechci být moc osobní a nepříjemný, ale připadá mě, že daný názor o spálení a rozptýlení, aby pak nebyl žádný nepořádek, může vyslovit jen ten, kdo ještě nikoho opravdu blízkého nepohřbíval. Možná se mýlím, ale tak to vidím.

Taky ale mohu poukázat na extrém, když tím pro mě nejbližším je nějaký ?domácí mazlíček?. Setkáváme se dnes s krematorii a ?pohřebními ústavy? pro nejrůznější pejsky a kočičky, kterým se pak vystrojují nákladné a vznešené pohřby. A na lidi se zapomíná. Možná jako reakce na tento extrém pak přichází názor o zbytečnosti všech pohřbů a hrobů. S tím ale opravdu nesouhlasím. Žádné zvíře nemá a nemůže nahradit člověka. Člověk si ale zaslouží naši úctu v životě i po smrti. Už pro svou nesmrtelnou duši a Boží pozvání k věčnému životu.

Církev se stavěla proti kremacím zemřelým, protože tyto se prezentovaly jako výraz popírání víry ve věčný život. Dnes je už pohled na kremaci z obou stran jiný, povinnost úcty k zemřelým a modlitby za ně ale stále platí.

Co se týká pohledu víry na způsob pohřbu a postoj ke hrobům zemřelých, tak je to pro nás připomínka věčného života. Smrtí naše existence nekončí. U hrobů si své blízké připomínáme a za ně se modlíme. Myslíme také na Ježíšův hrob, kde On sám chtěl být pohřben, aby pak vstal znovu k životu. Pohled na Ježíšův prázdný hrob je úžasným svědectvím velikonočního vítězství. On přemohl smrt. A věříme, že k novému životu vstaneme i my.

Co se pak týká pohledu nevěřících, nakolik to mohu posoudit z druhé strany - pro opravdu nevěřícího nemá dle mého mínění hrob opravdu žádný smysl a může pak brát jako nejlepší řešení ono spálení a rozptýlení. Jenže: Kdo je opravdu zcela nevěřící?

V našem každodenním světském shonu nám pak také neuškodí nějaká ta připomínka v podobě hrobu, který připomíná, co nás na tomto světě čeká. Jak to čteme na některých hřbitovech: ?Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy.?




( Celá informace | Autor: administrator | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek )
Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS systému. Created by Petroff © 2005.