Dnešní datum: 24. 09. 2018
RohNaše hory


RohHlavní menu


RohNoc kostelů


RohVyhledávání


RohKalendář


RohInformace


RohJak prožíváme sv. přijímání? - pro KT

téma Vydáno dne 20. 04. 2009 (3848 přečtení)

Opět jedna otázka pro Katolický týdeník. Jak prožíváme okamžik svatého příjímání? A co o tom vypovídá třeba i naše tvář? Jakým jsme pro druhé svědectvím? Co si o tom myslíte?

Někdy zajdu do kostela a všímám si lidí, kteří chodí na přijímání. Někteří se tváří velmi posvátně, až mi to někdy připadá, že to "hrají". Jiní se hned po přijímání zdraví s jinými lidmi, děti z toho mají legraci, zkrátka, každý se chová jinak. Zajímalo by mě, co vlastně člověk při tomto aktu prožívá? Některý možná vůbec nic. Je můj dojem správný?

Že by někdo při přijímání neprožíval nic? To se mi nezdá. To by ten člověk musel v té chvíli asi spát a i tak by to ?nic? asi bylo diskutabilní. ?Něco? prožívá asi každý. Máte ale pravdu, že u různých lidí je to různé. Třeba takové setkání s prezidentem prožívá asi také jinak jeho kancléř, který se s ním vidí každý den a jinak nějaký prostý člověk ze vzdálené vesnice, kterému byla dána možnost jednou v životě se s prezidentem setkat a podat mu ruku. A přitom si ho možná oba dva stejně upřímně váží.
Jiný přístup k přijímání můžeme asi čekat u člověka, který k němu přichází jednou za rok o velikonocích či vánocích, jiný u toho, který jde jednou za měsíc po svátosti smíření, jiný tam, kde jde pravidelně při každé nedělní mši svaté. A jinak to bude prožívat ten, který je na mši svaté a u přijímání každý den, třeba kněz. Tato různost prožívání a vnějších projevů ještě ale asi nevypovídá vše o skutečné úctě a vztahu dotyčného k živému Kristu v Eucharistii. O těchto vnitřních pocitech se také velmi těžce mluví a popisuje, to musí každý prožít.
Trochu mi ještě Váš dotaz připomíná jednu známou historku: Tatínek vezme svého malého synka poprvé do kostela na celou mši svatou. Ten vše zvídavě pozoruje a nakonec se tatínka ptá: ?Tati, co vám to pan farář dával jíst, že jste u toho byli všichni takoví smutní??
Asi bych zde vysvětloval, že nejsme smutní, ale soustředění. Že takto prožíváme velkou úctu k našemu Pánu a Bohu, že před Ním cítíme pokoru apod. Je ale pravda, že bych nám všem přál trochu více radosti z poznávání Boží lásky a ze setkání s naším nebeským Přítelem. A mohla by ta radost být na nás i vidět.
A taky bych ještě poznamenal, že Pán Ježíš se nám nenabízí jako kaviár či nadívané holoubátko, ale jako chléb. To znamená, že chce být stále s námi a být naším každodenním pomocníkem a posilou. Nechce po nás tedy požadovat nějaké přehnané projevy úcty, nepřichází jen pro někoho jako něco výjimečně vzácného, ale spíše chce, abychom jej přijímali s láskou a vděčností. A často. A s velkou důvěrou. Chce se dát každému, kdo po Něm touží, kdo pozná, že Jej potřebuje. On je pro nás ve svatém přijímání dárcem života.




( Celá informace | Autor: administrator | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek )
Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS systému. Created by Petroff © 2005.