Dnešní datum: 14. 12. 2017
RohNaše hory


RohHlavní menu


RohKřesťanské vánoce


RohVyhledávání


RohKalendář


RohInformace


RohPozdrav otce Tadeáše

téma Vydáno dne 11. 02. 2007 (5992 přečtení)

Nyní v únoru k nám místo otce Jeronýma nastoupil nový kněz - otec Tadeáš. Kdo to je a odkud přišel? Přijměte jeho pozdravení a představení se.

Moji milovaní bratři a sestry a všichni lidé dobré vůle,

srdečně Vás zdravím z mého nového působiště ve Znojmě, z farnosti Znojmo-Louka, kam přicházím po devítiletém působení ve farnosti u kostela sv. Norberta v Praze 6-Střešovicích, kde mě nahradil P. Jeroným, OPraem.

Narodil jsem se na Slovensku, v podtatranském městě Kežmarok 16.8.1958 jako druhý syn dělnických rodičů. Za týden nato mi při křtu dali jméno Juraj a když jsem byl ve 12. roce života biřmován, dostal jsem za patrona sv. Matěje.

Život plynul tak, jak to bývá v tradičně katolické rodině: chodíval jsem pravidelně do kostela, kde mě všechno od mala moc zajímalo. Kromě toho jsem musel taky do školy, což mne již přitahovala méně. Od mala jsem toužil ministrovat, ale kvůli vzdálenému bydlení od kostela, ve kterém se vyžadovalo ministrovat i na Mši sv. v 6 h, mi to maminka nedoporučovala. Ne kvůli spaní, ale nechtěla, abych přijatý závazak plnil nesvědomitě. Když mi bylo 12 let, přišel do Kežmarku nový pan kaplan P. Jozef OPataky, který mě pozval ministrovat. Tak se naplnila moje dávná touha přiblížit se k oltáři a vše prožívat zblízka. Mezitím ti, kteří mě zaučovali, brzy odešli a já jsem zůstal u oltáře dodnes. Kostel se mi stal od té doby druhým domovem, o který jsem se vždycky moc rád staral po stránce úklidu, výzdoby, přípravy liturgie, vedení pěveckého sboru a všeho, co s kostelem souvisí.

Dříve, než jsem narukoval na dvouletou vojenskou službu do Klatov, setkával jsem se hodně s mladými lidmi na různých místech a ve svém bytě za účelem adorací, rozjímání Božího Slova a organizování různých akcí pro mládež, jako kromě jiného formou hnutí Oáza nového života, kterou vedli moji přátelé, o kterých jsem tehdy vůbec netušil, že jsou kněží a řeholníci řádu Redemptoristů. Byli tajně vysvěcení, protože z vůle tehdejšího režimu nebylo jim umožněné dostat se na studia teologie. Důvody byly různé, hlavně ovšem to byla jejich práce pro organizování katolické mládeže. Společně jsme dělali s mladými výlety do Tater, kde jsme tajně prožívali Mši svatou v odlehlých dolinách, chatách, anebo na tatranských štítech. V tom jsem pokračoval i po návratu z vojenské základní služby a přitom jsem se několikrát hlásil do Bratislavy na studium teologie. Pokaždé přišlo zamítnutí.

A tak jsem se vydal na cestu tajné přípravy přes moje přátele - Redemptoristy. Jinou cestu jserm neznal. Pracoval jsem v Kežmarku jako výrobce razítek, což bylo moje řemeslo. Později jeden z mých přátel, tajný kněz od Salesiánů, který byl zaměstnán jako kotelník v Eurocampu FIICC v Tatranské Lomnici, mě zlákal k práci na recepci. Tím jsem měl hodně času na studium, často v nočních službách, a ve dne jsme spolu podnikali akce pro mládež. Bylo to nádherné období přípravy ke kněžství, o které nikdo ani netušil. Po pěti letech této přípravy jsem byl 4.12.1988 tajně vysvěcen tajným biskupem o. Petrem Dubovským, jezuitou, na kněze v jeho nenápadném vesnickém kostelíčku v Nové Lehotě u Handlové za přítomnosti pouze dvou svědků z řádu, aby v případě potřeby dosvědčili, že jsem se opravdu knězem stal. Nebylo možné vystavit žádné potvrzení o svěcení. Pouze, když už bylo po Mši svaté, při které jsem přijal svěcení jáhenské i kněžské, otec Peter (tak jsme mu říkali) mi v sakristii odstřihl kus šedé točené šňůry se slovy: "Tak, to bude tvoje štola, protože jinou mít nemůžeš." Pak mi dal jurisdikci ke zpovídání a rychle, ohlížejíc se, jestli nejsme sledováni, utíkali jsme na nejbližší autobus domů, protože na druhý den bylo potřeba jít do práce.

A tak začalo období, kdy jsem každé ráno ve 3.30 h ve svém bytě sám sloužil Mši svatou, modlil se Liturgii hodin, rozjímal Slovo Boží a po snídani v 5.30 h již seděl v autobuse, abych v 6.00 h byl v Tatrách na recepci. Po práci večer jsem v kostele normálně ministroval a po Mši svaté vedl zkoušku chrámového sboru (pondělí, středa, pátek) cca do 21 h a v ostatní večery v mém bytě jsem měl skupinky mladých a vojáků nad Božím Slovem. Bylo to krásné období, i když vždycky jednou nohou v kriminále. Ale dělal jsem to s nadšením a rád. Nešlo bez toho žít. Když jsem byl na vojně, umřela mi maminka. Tatínek zemřel, když mi bylo devět. Po pádu komunismu jsem se dověděl, že jsem neměl šanci dostat se do semináře, protože ve svých spisech jsem měl výrazně napsáno: POZOR! PRACUJE S MLÁDEŽÍ!

Dva týdny po 17. listopadu 1989 jsem se ve své kežmarské farnosti "vynořil" na 4. adventní neděli jako kněz při prvné veřejné Mši svaté v 10 h. Pro mnohé to byl doslova šok, když přišli do kostela a toho, koho ještě včera viděli ministrovat, najednou viděli, jak celebruje hlavní farní Mši svatou. A tak to začalo...

Za pár dnů jsem opustil recepci Eurocampu a nastoupil jako kaplan ve svém rodišti Kežmarku. Z vůle představených jsem byl po půl roce přeložen za faráře do Nitranské Blatnice, kde bylo nutné obsadit místo. Po třech letech jsem byl přeložen do Bojnic, a protože ve Frýdku-Místku se nešťastnou náhodou zabil kněz z naší komunity, spolubratři z Čech volali o pomoc Slovensko. A tak se pro mne naplnila dávná touha jít pracovat do Čech. V té době jsem při svých návštěvách Prahy, kde mám příbuzné, poznal strahovský klášter a v něm žijící komunitu Premonstrátů. Otec Marian byl tehdy ještě klerik. Vždycky jsem tam rád chodil a koncelebroval. Cítil jsem k této komunitě čím dál větší vztah a hlavně přes můj vztah ke kráse liturgie, což se na Strahově prožívá. A tak po osmi letech jsem požádal o uvolnění z řádu Redemptoristů, ke kterým jsem vstoupil proto, že to byla moje tehdy jediná možnost stát se knězem, a o přijetí ke strahovským Premonstrátům. Po schválení tohoto kroku kapitulou jsem byl přijat dne 29.9.2001 složením slavných slibů do řádu strahovských Premonstrátů a stal jsem se administrátorem strahovské farnosti sv. Norberta v Praze 6-Střešovicích, odkud po devítiletém působení přicházím na místo o. Jeronýma do Znojma.

Těším se na život a práci s Vámi  a pro Vás v tomto krásném kraji.

P. Tadeáš Juraj Dubec, O.Praem.



( Celá informace | Autor: administrator | Počet komentářů: 5 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek )
Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS systému. Created by Petroff © 2005.