Dnešní datum: 21. 02. 2018
RohNaše hory


RohHlavní menu


RohKřesťanské vánoce


RohVyhledávání


RohKalendář


RohInformace


RohAkce Mont Blanc 2006

téma Vydáno dne 17. 08. 2006 (5103 přečtení)

Přijměte krátkou zprávu o "dovolenkování" našeho duchovenstva. Možná vás to bude inspirovat.

Akce Mont Blanc 2006

Zvedám své oči k horám, odkud mi přijde pomoc?
Pomoc mi přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemi.
Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla?
                                                     Žalm 121

1. den ? 24. července, pondělí

Ze Znojma jsme vyrazili asi 06.30 směr Hatě, Linz, Salzburg, Insbruck, Brenner, Bolzano, Trento, Milano, Aosta a La Palud ? asi 10 km jihovýchodně od Mont Blancu na italské straně. Celkem 1150 km. Cesta probíhala za úmorných veder. Teplota na slunci vysoko nad 50° C, v autě (ve stínu) ?jen? 41° C. U Milána jsme se dostali na hodinu do odpolední zácpy, ale večer před osmou jsme již byli u cíle. Zjistili jsme jízdní řád lanovky na druhý den a ulehli pod širák u silnice ve výšce asi 1400 m nad mořem.

2. den ? 25. července, úterý

Lanovka je skvělý vynález! Za ?pouhých? 29,50 ? (zpáteční lístek) vás vyveze během třiceti minut až do 3338 m. U lanovky, už skoro na ledovci, byla velká horská chata, kde jsme chtěli přespat. Ale ouha, paní na recepci umí jen italsky, s angličtinou nebo němčinou se nechytám. Nakonec nás ubytuje na téměř posledních místech pod podmínkou, že to bude i s večeří a snídaní. Ještě že jsme členy Alpinvereinu a máme trochu slevu. Nicméně, nastěhovat se smíme až večer a tak nám na zádech zbyl skoro celý náklad ? odhadem asi 15 kg.
Kolem poledního vyrážíme na první aklimatizační tůru. A hned první problém, na ledovci nejsou žádné značky ani ukazatele. Podle kompasu a mapy míříme k Tour Ronde (3792 m). Trochu velké sousto na první den, no uvidíme. Pro Mariana to byl první kontakt s ledovcem, poprvé v mačkách. Vedla nás vyšlapaná pěšinka nejdříve po vrstevnici, pak prudce do kopce. I nějaké ty ledovcové trhliny. Hned se poznalo, kdo má jak natrénováno, plíce jaksi nestíhaly.
Konečně se dostáváme ke skalám; nikde žádná cesta, jen lidé, kteří jdou proti nám, zhruba ukazují cestu nahoru. Od nich se také dovídáme, že jsme úplně jinde, než jsme mysleli: ve stěně Aig. due Geant (4013 m). Na vrchol není ani pomyšlení ? je už pozdě a ještě hodně zbývá, nejsme aklimatizovaní a hlavně vrchol vypadá na dost obtížné lezení s nutností dlouhého slaňování, pro něž nemáme dost dlouhé lano. Takže po hlášce, že kdybychom chtěli, určitě bychom to zvládli, ve výšce asi 3800 m otáčíme. Před chatou nás chytl déšť, ještě že máme nocleh.
Večer mě chytla horská nemoc (po dnešním úletu se to dalo čekat). Nechutenství, pocit zvracení, točení hlavy, vyčerpání. Nic moc pocit. Se 100 mg Anopyrinem a bez večeře jsem zalehl a doufal, že to do rána přejde.

3. den ? 26. července, středa

A přešlo. Dokonce i snídaně byla. Dnes už nechceme nic přehánět. Vycházíme (teď už správně) směrem k vrcholu Flambeaux (3562 m). Za chvíli jsme u strmého ledovce. Bereme to spíš jako trénink, učíme se dělat s ledovcovou skobou a jištěním. U skal to balíme, jsou moc zvětralé. Aklimatizace je u konce. Míříme k lanovce a dolů do La Palud. V otevřené kapličce ve městě sloužíme mši svatou (já na poděkování). A teď hurá tunelem do Chamonix, zjistit předpověď počasí na další dny. Mont Blanc už čeká?
Předpověď nic moc: zítra odpoledne silné bouřky, pozítří zataženo. Stejně do toho jdeme, přece nebudeme sedět v kempu. Následuje přesun asi 20 km do La Fayet, odkud jede Tramway du Mont Blanc. Dnes noc v kempu, ale opět pod širákem, aby bylo ráno rychlejší balení.

4. den ? 27. července, čtvrtek

Cíl: chata Gouter 3817 m (na vrcholu kopce na fotografii). Ta tramway je pěkná zubačka, která vás vezme do Le Nid d' Aigle (2372 m nad mořem) ? začátek normálky na Mont Blanc. Jedou celkem davy lidí, ale jen málokdo míří k vrcholu. Všichni využívají dopoledního krásného počasí a jdou jen na špacír.
Brzy jsme skoro poslední ? museli jsme se odstrojit (bylo vedro), batohy měly jistě přes 20 kilo (stan 4 kg, voda 4 kg) a hlavně kondička jednoho nejmenovaného člena naší výpravy dělalo své. Kolem poledne jsme se dostali k chatě Tete Rousse (3167 m). Za ní čeká obávaný úsek: je třeba překonat asi 50 m široký žlab, kde čas od času létají kameny. Byli jsme svědky, jak vrtulník zrovna odváží jednoho potrefeného (do ruky) člověka. My jsme ale ono místo překonali v pohodě a bezpečí a vydali se do závěrečného prudkého stoupání, částečně ojištěného ocelovými lany. S tím batohem a v tom vedru hotový očistec.
Konečně chata! A zima. Rychle se obléknout a postavit stan na ledovec, který začínal za chatou. Našel jsem už hotový záhrab a začal stavět (sám, Marian měl asi hodinu zpoždění). Kolem bylo asi 20 dalších stanů. Tady se člověk pěkně zadýchává, takže postavit stan a zajistit ho proti větru mě stálo poslední síly. Marian dorazil asi ve čtyři hodiny a během chvilky začala bouřka (vítr, kroupy a blesky). No, nic moc. Malá škola modlitby.
Uvařili jsme polévku, lečo, pomodlili breviář a šli brzo spát. Kroupy neustále bubnovaly na stan. Co bude zítra?

5. den ? 28. července, pátek

Kolem třetí jsme se probudili. Marian hlásí: kolem nás jdou lidi s čelovkama nahoru. Útok na vrchol začal. Nedalo se nic dělat, musíme taky. Během půl hodiny jsme už šlapali také. Nad námi ve svahu spousta světélek ? mají už pěkný náskok. Ale vítr a sněžení neustávaly. Najednou se světélka začala postupně obracet, vzdávali to jedni po druhých. Prý to dnes nemá cenu (a je to asi pravda). Kolem půl osmé, už za světla, zaléháme znovu do spacáků. Zjišťuji, že mám propíchlou nafukovací karimatku. Skvělé, zrovna, když spím na ledovci!
Kolem desáté jsem se probudil; stan nakloněný pod nápory větru, napůl zasypaný sněhem. Tady končila sranda, musíme se zdekovat. Skoro všechny ostatní stany jsou už beztak pryč. Zajímavá zkušenost je balit stan ve větru, ale zvládli jsme to a šli do asi 200 m vzdálené chaty. To byla úplná oáza. Vzhledem k počasí šla většina lidí ráno dolů, takže jsme dostali dokonce nocleh i bez rezervace (normálně prý téměř nemožné). Objednali jsme si i večeři, hlavně proto, že se při ní dávala i voda. V těchto výškách je totiž strašná a trvalá žízeň.
Padl návrh, že druhý den sestoupíme dolů a pak to za pár dní zkusíme ještě jednou. Ale vzpomínka na včerejší výstup nás od toho odradila. Zkusíme ještě den vyčkat (zítra mělo být ještě ošklivo) a zkusit to odpočatí pozítří. Ostatní spolunocležníci se ale chystali na ráno (blázni). Ze solidarity jsme šli s nimi spát v půl deváté (jako poslední).

6. den ? 29. července, sobota

Budíček na chatě pro všechny v 02.00. Stejně jsem od půlnoci nespal, protože v pokoji, kde jsme spali, byl příšerně vydýchaný vzduch a dostal jsem hroznou žízeň. Ještě, že si Marian prozřetelně vzal s sebou flašku vody do postele.
Zjistili jsme, že jediní, kdo nevstává, jsme my a dva další Češi, kteří byli pevně rozhodnuti jít ráno dolů. A co to zkusit i dnes? Vrátit se můžeme vždycky a vidina bezesné noci od dvou do rána nás nelákala. Rychlá kontrola počasí venku: svítí hvězdy, bezvětří. Jdeme! Za půl hodiny jsme byli ready. Protože ostatní na rozdíl od nás snídali, vyrazili jsme v 02.50 jako první. Všude 20 cm panenského čerstvého prašanu. Světélka, která jsme viděli včera nad sebou, byla dnes pod námi. U prvních trhlin jsme znejistěli. Chtělo by to někoho, kdo to tu zná. Brzy nás taková dvojice dohnala a my se pověsili za ně. Zvolili rozumné tempo, takže až k bivaku Vallot (4362 m) jsme šli hned za nimi.
U Vallotky se začalo rozednívat a začal techničtější úsek výstupu. Tady jsme již věřili, že se na vrchol nakonec dohrabeme. Tempo bylo už zoufale pomalé. Po 10 ? 15 krocích dlouhé vydýchávání.
Slunce se pomalu dralo ven a naskytly se krásné výhledy. Počasí super! Ještě, že jsme šli. Kolem 8.00 jsme tam byli. Na vrcholu bylo s námi asi 12 lidí. Bylo bezvětří, teplo ? asi 0° C. Nezbytné fotografie, SMS známým o vítězství a jedno pivo v plechovce. Po padesáti minutách odpočinku jsme se vydali na zpáteční cestu. Ta už utíkala daleko rychleji, některé prudké (a bezpečné) úseky jsme sjížděli po zadku a cepínem brzdili. V půl dvanácté jsme byli zpátky na chatě Gouter. Rozhodli jsme se, že to do večera stihneme až úplně dolů. Po obědě vyrážíme na nepříjemnou, stále ještě zasněženou, skálu pod chatou. Cestou potkáváme davy lidí (možná i 100) směřujících vzhůru (na zítra předpovídají pěkné počasí). Budou mít problém najít místo k přespání. Kolena a svaly na nohou dostaly pěkně zabrat, ale v 16.50 už zase sedíme v tramvaji směr La Fayet. Večer v kempu kupujeme láhev Bordeaux a slavíme.


7. den ? 30. července, neděle

Neděle, den Páně. Spíme asi do deseti, balíme to a jedeme zpět tunelem pod Mont Blankem do La Palud do naší známé kapličky. Neděle bez mše ? to nejde. Včera bylo pod nulou, dnes je přes třicet. Trochu šok.
Ale dovolená ještě nekončí. Máme ještě tři dny. Razíme do Dolomitů ? asi 600 km cesty směrem k domovu. Večer jsme tam a ještě stíháme prohlídku města. Předpověď počasí je mizerná, déšť a odpoledne bouřky. Spíme v kempu.

 

8. den ? 31. července, pondělí

V noci prší, ráno zataženo. Přesto jsme zvolili zvláště těžkou zajištěnou cestu na Piz Boe (3150 m). Dost drsnými serpentinami jedeme do sedla Pordoi a po snídani vyrážíme. Nejdříve k památníku padlým z války a pak k jižní stěně Piz Boe. Mraky se trhají a naskýtají se super výhledy na Marmoladu.
Cesta předčila naše očekávání. Tohle není ?choďák? jako na Mont Blanc. Téměř kolmá stěna zajištěná jen ocelovým lanem, občas nějaký lehký převisek, málo výstupků na nohy. Ne nadarmo se této cestě říká ?vzpírací?. Ale naštěstí jsou tam i odpočinkové partie a není to ani moc dlouhé; sil už po minulém týdnu moc není. Na vrcholu je víc lidí než na Sněžce ? využívají hromadně přibližovacích lanovek. Výhledy nádherné: Marmolada, skupina Tofana, Monte Christallo... Vypijeme poslední pivo a dolů. Těch moc lidí se nám nelíbí a co kdyby přece přišly ty slibované bouřky?
S Marianem jsme se večer shodli, že zítra jedem domů, už fakt nemáme síly. Navíc začalo pěkně lejt.

9. den ? 1. srpna, úterý

Zataženo. Balíme stan v kempu a vyjíždíme. Hned začíná silně pršet. V jednu hodinu přijíždíme do Insbrucku a navštěvujeme náš premonstrátský klášter Wilten. Dali nám oběd a provedli nás po klášteře. Milé setkání. Klášter krásně opravený, v kostele probíhá generálka. Mají 5 noviců. Držíme palce, bráchové!
Večer jsme doma v Louce.

Deo gratias!!!

Zapsal Jeroným

Zde naleznete více fotografií.

P.S. Už začínáme plánovat příští rok. To zas bude šílený...




( Celá informace | Autor: administrator | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek )
Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS systému. Created by Petroff © 2005.