Dnešní datum: 25. 09. 2018
RohNaše hory


RohHlavní menu


RohNoc kostelů


RohVyhledávání


RohKalendář


RohInformace


RohSjížděli jsme Vltavu

téma Vydáno dne 16. 08. 2005 (5132 přečtení)

Několik dní letošních prázdnin jsme strávili společným plavením se po Vltavě. Jaké to bylo? Přečtěte si popis od jedné účastnice. Ve fotogalerii pak jsou k nahlédnutí i fotografie.

???? A.H.O.O.O.O.J.!!!!!...............

...tak toto není překlep pisatele, ale pozdrav, který jistě znají všichni vodáci.

Asi už tedy tušíte, o čem bude tento článeček.

Na svátky sv.Cyrila a Metoděje a Mistra Jana Husa vyrazila parta katolíků ne na pouť na Velehrad, ale jako již tradičně sjíždět řeku. Určitě si někteří pamatujete, že loni to byla Sázava a náš duchovní doprovod nám dělal otec Jeroným. Letos jsme jako ?zkušení vodáci amatéři??. J zvolili Vltavu a tentokrát nám vše zajistil otec Marian.
        Bylo nás akorát -
        2 kluci, 3 holky a jeden kněz?..

V neděli večer jsme odjeli do Vyššího Brodu, kde bylo domluvené s místními cisterciáky ubytování.
        Probudili jsme se do krásného slunečního dne, který jsme zahájili mší svatou a prohlídkou místního kostela a kláštera, poté se posilnili snídaní a už razili k půjčovně, kde pro nás byly připravené tři kanoe.
        Následovalo skládání věcí do barelů. Nejšikovnějším se tam podařilo nacpat veškeré oblečení, spacáky a jídlo na 4 dny. Karimatky a zbytek věcí se zabalil do igelitu s nadějí, že se tam voda nedostane.
        Ještě namazat ? samozřejmě, že krémem ? a už jsme mohli pádlovat. Rozdělili jsme se vždy holka a kluk do jedné kanoe. Kluci dělali kormidlo ? totiž zadáky - a holky háčky. Až na výjimku mojí kanoe, kde to bylo právě naopak, protože můj háček na kanoi seděl poprvé.

Plavili jsme se klidnou Vltavou, moc jsme se nehnali, ale spíše užívali pohody a opalovali se.
        Občas jsme spojili loďky dohromady a povídali.

Trasa, kterou jsme plánovali ujet byla dlouhá asi 70 km. A byla plánována na 4 dny.

Jak jsme se tak pomale nechali unášet proudem, tak se před námi objevil první jez naší plavby. První loď sjela v pohodě, druhá loď sjela v pohodě, třetí loď s otcem Marianem ovšem tak v pohodě nebyla. Převrátili se a než stihli pochytat všechny věci, tak otci mezitím uplaval foťák. Bylo mi ho moc líto, když vykládal, jak bezcílně ho šel hledat. Proud ho už mohl odnést kdoví kam. I na Vltavě jsou ovšem hodní lidé. Jeden kluk na něj volal: ?Pane, nehledáte foťák???. ?No, hledám.? Ozval se radostně otec Marian.
        Ještě, že ten foťák byl ve vodotěsném obalu, jinak nevím, nevím, jak by to s ním dopadlo, když si tak plaval tou Vltavou?..

A tak mohli vyrazit opět dále.

Za nedlouho nás čekal další jez. Já a Michal jsme jeli první, za námi Martin s Aničkou a nakonec otec Marian s Evou.

Jez nevypadal na první pohled tak strašně, ovšem až na to, že pod ním naše kanoe nabrala vodu a celá se potopila, všechny věci i nás a loď unášel silný proud. Michal chytal kanoi, já plavala za barely a každý jsme se snažil co nejrychleji dostat na břeh. V tom zmatku jsme si ani nevšimli, že každý směřujeme k jinému břehu, tak se ocitl Michal s kanoí na jednom a já s ostatními věcmi na druhém. Těžko bychom se k sobě bez pomoci dostali, natož převezli loď. Proto jsem mávala na naše přátele Martina a Aničku, ať zastaví. Ve snaze zastavit v silném proudu se i oni kvůli nám převrátili. Martinovi uplavaly sandále.
        Otec Marian s Evou byli chytřejší. Všechny věci vyložili před splavem, pak bez úhony projeli, ale když se pokoušeli zastavit, aby si naložili své věci, tak se i oni ?udělali??.

Po této zkušenosti jsme se rozhodli, že všechny věci přivážeme k lodi a mohli jsme znovu vyplout. Martin si ještě na břehu našel jiné sandále, které taky zřejmě někomu uplavaly a po cestě si vylovili minerálku, která jim uplavala. Já jsem však už svoji Coca colu nenašla. Mohli jste si vylovit cokoliv, co plavalo kolem ? slaměné klobouky, kšiltovky, tričko? prostě vše, co chudákům vodákům vzal proud?.

Dorazili jsme do kempu, kde jsme si postavili stany, šli na pivko, dali si večeři a šli spát.
        Druhý den ráno jsme se probudili do deštivého a zamračeného dne. Dle předpovědi to vypadalo, že jen tak pršet nepřestane. Celý den jen ležet ve stanu ? to by bylo asi na zbláznění, proto se obětavý otec Marian vydal stopem zpět do Vyššího Brodu pro auto. Hurá, jeli jsme na výlet! Udělali si prohlídku Rožmberku, kde sídlí pověstná Bílá paní a mučírny, kde si někteří mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jaký trest by je čekal za jejich nepravosti. Dále jsme byli pozváni jedním obětavým knězem ? premonstrátem na oběd do restaurace. Byli jsme na mši svaté a po ní nás ten ochotný kněz pozval k sobě na faru, kde nám ukázal svoji ?zoologickou zahradu?, (kromě obyčejných zvířat jako jsou králíci a kačeny, tu měl nádherné daňky) a po prohlídce jsme byli pozváni opět na večeři spolu s ostatními návštěvníky fary z Horní Plané, kteří též putovali do místních končin objevovat krásy zdejší krajiny.

Nasyceni a spokojeni jsme se ubírali opět ke svým ?domovům? ? stanům. Tuto noc jsem celou klepala kosu, ač jsem měla spacák do -10°C. Všechno bylo navlhlé, tak se člověk moc nezahřál, ale dalo se přežít?
        Druhý den už nám opět vysvitlo sluníčko a my se vydali vstříc vodním dobrodružství. Čekal nás Český Krumlov a s ním 4 jezy. Ale o tom až za chvíli.
        Zastavili jsme u kempu a šli si prohlédnout místní Krumlovský zámek. A z jeho prostor i místní věže jsme pěkně pozorovali Vltavu, která se klikatí kolem Krumlova. Ani nás nezajímala krása krajiny, spíše to, jak se ostatním vodákům daří zdolávat ty jezy.

Tento den nás čekala celkem dlouhá trasa, tak jsme ze zámku rychlým krokem směřovali ke svým kánoím. První jez se nedal projet, museli jsme lodě přenést. Udělali jsme též dobrý skutek, kdy jsme pomáhali vyprošťovat raft pod jezem. Další jez jsme zdolali všichni bez újmy. Ten třetí si ovšem troufl sjet pouze Martin s Aničkou bez věcí a otec Marián sám též bez věcí a Evči, ale stejně se všichni převrátili. Já s Michalem jsme volili jistou suchou cestu.
        Zanedlouho před námi byl další jez ? tzv.?zámečák?. Na první pohled opravdu strašný! Voda tam vařila, že jsem nevěřila, že vůbec někdo může projet. Ale našli se i takoví šikovní, kteří věděli, jak správně najet, aby je voda neutopila. Já s Michalem jsme si opět netroufli, zato opět Anička s Martinem a otec Marián sám bez Evči ano. Jak to asi tak mohlo dopadnout? Domyslete sami. ? No samozřejmě, že je to potopilo.

Pak už jsme jen rychlým tempem pádlovali a pádlovali a pádlovali bez přestávek. Chtěli jsme dohnat včerejší ztrátu, abychom ujeli dvojnásobnou trasu. Můžu říct, že jsem chvilkama myslela, že už to někde zapíchneme a dál nepojedem, protože ruce vypovídaly poslušnost a cítila jsem každý sval na zádech. Ani nevím, kolik hodin bylo, ale už začla být pěkná zima a my jenom v plavkách. Tentokrát jsme neplánovali do kempu, ale chtěli jsme do volné přírody, ovšem musela být blízko silnice, aby se otec Marián vrátil pro auto, kde jsme měli všechny spacáky a stany. Byl to celkem problém, protože všude jsou soukromé pozemky nebo zákaz stanování. Pán dal, že jsme mohli najít krásnou romantickou louku, kde jsme se utábořili. Nakonec jsme zjistili, že jsme pouze 2 km od kempu. Nicméně není nad spánek v přírodě.
        Ráno jsem se vzbudila už v šest a mezitím, co všichni ještě pěkně spali, jsem si vyběhla na kopec a koukala na nádherný východ slunce. Na ten pohled na krajinu nezapomenu. Můžu říct, že takto se odpočívá nejlépe ? ne někde v drahých hotelech se zajištěnou stravou, ale pěkně mimo civilizaci, kdy si člověk ráno namaže chléb se sýrem a jen tak sedí a nikam nespěchá a kolem si teče klidná Vltava. No, moc mě lákala, že jsem si do ní musela vlézt. Nevím, co na tom všichni měli, že se klepali, když mě viděli, ale fakt ta voda byla teplá??

Ten den jsme si naplánovali, že ujedeme jen ty 2 km, odevzdáme lodě, pak půjdeme na prohlídku kláštera Zlatá koruna a pak vyrazíme domů. Vzhledem k tomu, že jsem si říkala, že na tak krátký kousek nemá cenu se vysvlíkat do plavek, že už to nějak odpádlujeme, tak jsem zůstala v tričku a kraťasech. A navíc jsem si vyměnila místo s Michalem.. Kormidlo dělal on, já jsem byla vpředu. Otec Marián se vezl autem, Evča si sedla za Aničku a Martin jel sám v lodi. Všichni jsme předpokládali, že už to bude pohodová cesta. Však také byla, ovšem asi tak 50 metrů před cílem byl z povodní stržený most, po kterém zůstal betonový sloupek. Proud tam byl velice silný a těžko se loď dala kormidlovat. No zkrátka, narazili jsme do toho betonu, nahrnula se do lodi voda. Mě proud odnesl, Michal s lodí byli připlesknuti ke sloupu a nedalo se s ní hnout. Nad místem ?nehody? byl most plný lidí, kteří z nás měli divadlo. Na břehu pro změnu pozoroval celý kemp, jak to všechno dopadne. No, natočit to do soutěže, tak to vyhrajeme?. Když to viděl otec Marian, tak si nejdříve musel udělat důkazový fotomateriál, pak teprve skočil na pomoc při vyprošťování lodi. Můžu říct, že to trvalo asi tak 10 minut, než se jim podařilo vyrvat loď ze spárů dravého proudu, aby ji nezlomil.
        Po vyproštění sklidili potlesk od obecenstva kempu. Nakonec jsme se dozvěděli, že i Martin se převrátil a přišel opět o tenisku.
        ?Co s jednou teniskou?? ? poslal po vodě i tu druhou??.

Myslím, že to byla pěkná a poslední tečka za naší vodní výpravou. Nebýt tohoto posledního dne, tak by se mi zdálo, že té plavbě něco chybí.

Opět nás čekalo otevírání dveří auta tkaničkou od bot, neboť se ztratil klíček od auta ve zmatku při zachraňování lodi. Naštěstí otec nechal náhradní klíče v klášteře Vyšší Brod, jinak bychom neodjeli.
        Dobře, že už jsme ten den jeli domů, neboť jsem neměla jedinou suchou věc. Nějakým způsobem mě natekla voda do barelu a počasí nám taky už moc nepřálo. Ochladilo se a bylo zataženo.

Po prohlídce kláštera Zlatá koruna následoval oběd a odjezd domů.

Šťastně jsme se vrátili a příští rok jedu znova.

Katka



Související články:
Prázdniny na vodě - pozvánka (04.06.2007)
Vodácký výlet na Vltavu (23.07.2005)

( Celá informace | Autor: administrator | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek )
Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS systému. Created by Petroff © 2005.