Dějiny na duben

Autor: administrator <info(at)farnostlouka.cz>, Téma: Květinka, Vydáno dne: 02. 04. 2006

Dějiny Církve v naší Květince od otce Jeronýma nabízejí v dubnu další část - poznáváme dále husitskou revoluci.

Husitská revoluce III.

O co hlavně husitům šlo? Husitský program byl formulován již v červenci 1420 v takzvaných čtyřech pražských artikulích (článcích):

1. Přijímání pod obojí způsobou. Cílem bylo, aby laici povinně přijímali při mši svaté i krev Kristovu. Husité nesprávně tvrdili, že kdo nebude přijímat Kristovu krev, nemůže být spasen. Tento požadavek přichází právě v době, kdy církev laikům přijímání z kalicha zakázala, aby bylo jasné, že i pod samotnou způsobou chleba je přítomen celý Kristus.

2. Boj proti těžkým hříchům. Husitská strana požadovala, aby veřejně známé těžké hříchy nebyly tolerovány a byly veřejně trestány. Za tyto hříchy se považovalo smilstvo, krádež, vražda, křivá přísaha, obžerství, opilství, hazardní hry, pověry, touha po nádheře apod. Byly vydány různé zákazy a příkazy, které měly nepravostem zabránit. Ovšem radikální husité postupovali proti hříchům nemilosrdně a často požadovali i trest smrti. Například Jan Žižka nechal roku 1421 v Klokotech upálit členy sekty adamitů.

3. Svobodné kázání Božího slova. Ve středověku směli hlásat Boží slovo jen biskupové a ti, kteří na to měli zvláštní pověření. Ostatní mohli jen vyzývat lid k dobrému a zbožnému životu, ale nesměli Boží slovo vykládat. Tím se mělo zabránit hlásání bludů. Husité ale chtěli právo kázání pro všechny kněze, aby mohli se svou naukou seznámit co nejvíce lidí. Ovšem i oni museli zakročit proti samozvaným kazatelům (zvláště na venkově), kteří hlásali mnoho výmyslů a tříštili tak názorově husitské hnutí.

4. Zákaz světského panování kněží. Tento článek mimo jiné praví: Žádá se, aby byl kněžím odebrán majetek a bohatství, které drží k újmě svého úřadu a ke škodě světské moci a aby bylo kněžstvo přivedeno zpět k pravidlu evangelia a k apoštolskému životu, kterým žil Kristus se svými učedníky. Zde se uplatňuje Wiclifova nauka o tom, že nápravu církve má provést světská moc zabráním církevního majetku. Musíme ovšem přiznat, že církev tehdejší doby byla opravdu neúměrně bohatá ? patřila jí asi třetina všech pozemků v Čechách. Je jasné, že na tento požadavek velmi dobře slyšela česká šlechta a ráda se ujala reformy církve: církevní majetek zabrala pro sebe. Cílem čtvrtého článku také bylo, aby kněží nezasahovali do politiky, ale skutečnost byla jiná: husitští kněží jako např. Prokop Holý nebo Jan Želivský získali velkou moc.